K dobrovolnictví jsem se dostala úplnou náhodou, když k nám do třídy zavítaly paní Jarka Pirunčíková se svou kolegyní Ivanou Kramnou. Nikdy jsem po ničem takovém neprahla ani o tom nepřemýšlela. Nenásilnou formou nám představily, čím se vlastně zabývají a jak se můžeme zapojit i my. V Bruntále se otevírala nová pobočka Elimu, a proto hledaly nové dobrovolnice a dobrovolníky. Než se rozhoupaly holky od nás ze třídy, já už jsem šla na první schůzku. Zalíbilo se mi to, protože je to něco nového a zajímavého, přináší to hodně možností pro mě a vlastně i pro ostatní.
Od ledna jsem začala doučovat prvňačku Michalku. Její maminka je nevidomá, a proto nemůže tolik pomáhat své dceři při učení. S Míšou si rozumíme, chce se učit a pokaždé mi nadšeně ukazuje z čeho dostala jedničku. Už jen tohle se mi na dobrovolnictví líbí, že jste odměněni i nehmotnými věcmi, ale zahřeje vás pouhá radost z toho, že jste někomu pomohli k tomu, aby se třeba jen usmál. Více k tomu asi zatím dodat nemůžu, nejsem v tom ještě úplně zběhlá, ale tohle můžu poznamenat i jako začátečník.
Aneta Čecháková