Dobrovolnictví jako veřejně prospěšnou činnost chápeme jako ochotu člověka dát část svého času a sil ve prospěch potřebné organizace nebo člověka, aniž by s příjemcem pomoci byl vázán přátelskými či jinými vazbami. Z dobrovolné činnosti má přínos její příjemce, ale i dobrovolník, kterému přináší nové přátelské vztahy, nové zkušenosti a dovednosti, někdy i částečné řešení problému nezaměstnanosti. – www.dobrovolnik.cz
O dobrovolnictví se také hovoří jako o základním stavebním prvku občanské společnosti.
Mnoho autorů se shoduje, že dobrovolnictví je přínos, jak pro dobrovolníka samotného, tak pro organizaci a hlavně pro celou společnost.
„Svobodně a dobrovolně zvolena aktivita a pomoc jsou tím, co činí z dobrovolníka nositele procesu změn ve společnosti. Jeho tvořivá energie je silou, která pomáhá hledat a otvírat zdroje a možnosti nových řešeni. Tím se stává mostem v procesu spolupráce mezi státem, komerčním sektorem a sektorem NNO“. (Tošner, Sozanska, 2002: 36)
Je jedním z nejkrásnějších zadostiučinění tohoto života, že žádný člověk nemůže upřímně pomoci druhému, aniž by nepomohl i sám sobě. Ralph Waldo Emerson