Jak už název napovídá, tak bych rád zveřejnil příběhy lidí, kteří se účastnili Free Hugs a co to pro ně znamenalo, čím se potýkali nebo jaké pocity měli. Je to opravdu jednoduché vzít si transparent s nápisem „objetí zdarma“ a vyrazit do ulic objímat neznámé lidi?
Míša – O Free hugs jsem se věděla už dřív, ale nikdy by mě nenapadlo, že si to budu moct vyzkoušet. Při první akci jsem byla dost nervózní, nedokázala jsem si představit, jaké to bude, až se budu objímat s cizími lidmi. Měla jsem trochu strach, že na mě budou zlí. Opak ale byl pravdou a skoro všichni se rádi nechali obejmout. Bylo krásné vidět těm lidem na očích, že jsem jim zlepšila náladu. Na druhé akci Free hugs jsem měla možnost přijít do kontaktu s lidmi z psychiatrické léčebny. Jejich reakce byla úžasná. To, jak se jejich oči rozzářily, když jsem jim nabídla objetí, na to nikdy nezapomenu. Při odchodu z psychiatrie jsem plakala dojetím. Tohle jsem si vždycky přála, šířit mezi lidi radost a zlepšovat jim náladu a díky Free hugs se mi to povedlo.
Adam – Jinak jsem z toho měl takové smíšené pocity, spíš pozitivní, ale myslím, že mám nedořešené své osobní problémy.
Tomáš – Ahoj, při první akce FH jsem měl veliké obavy, jak to bude probíhat. Musím se přiznat že v té době jsem neměl dořešené své osobní problémy. Nicméně právě FH mi velmi pomohlo se posunout do vysněného bodu. Při druhé akci FH ( byla to asi 3 ti ale pro mě druhá )to probíhalo naprosto úžasně. Na akci jsem se již dlouho těšil, a tak jsem si ji náležitě užil. Když vzpomínám na největší zážitek, tak to byl asi ten, když jsem si v Bredě stoupl pod schody a dal před sebe cedulku FH. Lidé jezdili po schodech a než dorazili dolů tak bylo jasné, jestli mne obejmou nebo ne.
Ondřej – Free Hugs – Objetí zdarma. Člověk si nedokáže ani představit, kolik se pod těmito dvěma slovy vlastně skrývá. Dotek, osobní kontakt to je něco, co dnešní společnosti chybí a co postrádá. Proto vidím obrovský význam v této události. Každá událost je zážitkem sama o sobě a pokaždé se stane něco jiného než na předchozí. Rád bych zde, ale vylíčil zážitek, který mne velmi obohatil a stále mě utvrzuje v tom, jak je krásná tato událost. Při plánování další akce, jsem se sešel i s babičkami a dědečkem z jednoho domova důchodců a vysvětlil jim, co je to za akci. To, co se stalo poté, bylo naprosto nádherné. Začal jsem objímat babičky, také pracovníky tohoto zařízení a co na tom bylo nádherné? Jejich oči se rozzářily a byli opravdu nadšení z objetí a jejich smích a dobrá nálada se rozléhala místností. Stojí to za to.
Vendula – Na psychiatrii byl náš Free Hugs opravdu třešničkou na dortu, moc se mi líbilo nadšení, s kterým nás pacienti přivítali a úsměvy, které se jim v okamžiku vykouzlily na rtech. I ty slzičky štěstí, které odkáply, rádi se zde vrátíme.
Alžběta – Vzala jsem karton a fixem začala psát první písmena. Moc jsem se těšila. Na druhou stranu se mě ale zmocňovaly obavy. Opravdu se nedá říci, že bych byla extrovert, a tak mě napadaly myšlenky, jestli to vůbec zvládnu – přijít k úplně cizím lidem, mluvit na ně, dokonce je obejmout. Nápis „obejmutí zdarma“ už byl hotový. Stačilo jen vyrazit do ulic… Zvedla jsem transparent, aby byl zřetelně vidět a vykročila jsem. Proti mně šla paní. Ne že by se tvářila smutně, ale vypadala zamyšleně a trochu unaveně. Najednou se jí na tváři objevil široký úsměv, přistoupila ke mně a nechala se obejmout. Byl to hezký pocit zlepšit někomu den, postarat se o pěknou historku pro známé a snad i důvod k zamyšlení. Za to odpoledne jsme spolu s ostatními dobrovolníky poobjímali spoustu lidí a vytvořili na ulicích radost. Byla to skvělá zkušenost, jak vystoupit z vlastní komfortní zóny a stydlivosti. Věřím, že se všem „obejmutým“ při vzpomínce na naši „partu otevřených náručí“ vrací úsměv.