K dobrovolnictví jsem se dostala loni, na začátku školního roku, když k nám do třídy přišly tuto záslužnou činnost prezentovat paní z Elimu. I hned mě to zaujalo!
Bohužel jsem ale z Bruntálu, a na rozdíl od Opavy tady není tolik míst, kde by mohla být dobrovolnická činnost tolik využita. Máme zde pouze Sagapo, Domov důchodců a Klubovnu Elimu, kterou jsem tedy zvolila (alespoň pro začátek), protože vím, že práce s dětmi mě velmi baví, ba dokonce naplňuje, a jelikož mám letité zkušenosti ze Střediska volného času, řekla jsem si nakonec, že by to mohla být další zajímavá zkušenost a zároveň i možnost, jak pomoci lidem, kteří neměli tak šťastnou minulost jako ostatní.
A nezvolila jsem si špatně! Vždy, když do Klubovny přijdu, spadnou ze mě všechna trápení, všechny povinnosti a shon okolního světa a já mám nejednou nepopsatelnou radost. V momentu mě pohltí pozitivní energie té místnosti, skvělý kolektiv mě vždy rozzáří a kdykoliv můžu nějakému dítku s něčím pomoct či poradit, připadá mi, že opravdu nežiji zbytečně! Ať už doučování angličtiny, stříhání a lepení krabice nebo hraní Twistru je v mžiku tou nejzáživnější aktivitou na světě, při které se všichni dobře bavíme. Je až zarážející, jak se tyto děti, vzhledem k jejich všemožné různé minulosti, dokážou uvolnit, soustředit a naslouchat. Za svůj život jsem potkala spoustu ratolestí, na táborech, v kroužcích, na soutěžích atd., ale tyto děti, děti z Klubovny, jsou ta nejvděčnější stvořeníčka na světě a spolupráce s nimi je pro mě opravdová pocta.
Myslím, že nikdy nebudu litovat toho, že jsem se do této organizace dostala a že mohu být její součástí. V budoucnu doufám, že se naskytne více času, abych mohla činit dobro a abych mohla kouzlit lidem úsměvy na tvářích, protože si osobně myslím, že ani peníze ani majetek či snad nejlepší oblečení nedělá lidi šťastnými, nýbrž čas, který věnujeme druhým a jejich radost, je na světě to nejcennější, co může být.
Lada Šmatelková